Doučování? Aneb jak to vidíme my doučovatelé

Doučování? Aneb jak to vidíme my doučovatelé

Rok se pomalu chýlí ke konci a většina z nás začíná bilancovat a pokládat si nejrůznější otázky a hledat na ně odpovědi.  I já jsem to zkusila, ale neptala jsem se sebe, ale doučovatelů. Otázky se vztahovaly k doučování a k tomu jak je vnímají. O ty nejzajímavější odpovědi se chci s Vámi podělit. Hlavně proto, že se jedná o tři různé lidi, které spojil jeden projekt.

První doučovatel – období dospělosti

„Když jsem šel poprvé do rodiny, měl jsem z tohoto setkání docela obavy. Naštěstí jsem tam poprvé nemusel sám. První hodina byla spíše taková seznamovací, děti se ještě neprojevovaly a i já sám byl mírně svázán nervozitou. Nicméně postupem času ostych ustoupil a doučování se stalo často zábavným. Velice mě překvapil pozitivní přístup rodičů, kteří se o mě velice dobře starají. Nakonec jsem u doučování vydržel něco přes rok, a dokud mi to mé ostatní povinnosti dovolí, hodlám doučovat dále.“

Druhá doučovatelka – období plné dospělosti

„Doučování v rodinách mi, jako pedagogovi, pomohlo nahlédnout z blízka do rodin, odkud pochází děti, které jsem doposud viděla jen za školními lavicemi, ve školních jídelnách a družinách. Díky těmto zkušenostem se utvrzuji v tom, jak je důležité nahlížet na každé dítě jako na originální bytost. To v běžné praxi na školách v obvyklém počtu dětí na jednoho učitele lze jen velmi těžko. Jsem vděčná za to, že mohu vidět, jak se děti na doučování těší, jak se chlubí lepší známkou nebo tím, že je paní učitelka pochválila. Obzvláště, když během prvních hodin doučování u některých z jejich vlastních úst zaznělo "tohle já neumím, protože jsem hloupý/hloupá". A nyní? I pro mě jako dospělého člověka je osobně motivující vidět průběh změny tohoto postoje ve slova "já to zvládnu". A ano... my to zvládneme.“

Doučovatelka – období středního věku

„Kdybyste skupinu doučovatelů někde potkali, tak na některé z Vás budou působit, jako nesourodá skupina lidí. Jiní budou zase vidět velkou tří generační rodinu, kde jsou študáci, lidé středního věku i ti, kterým skráně zdobí šediny. A co tento tým spojuje? Je to vnitřní nastavení, a to "pomáhat“. Převážně lidem, kteří z různých příčin potřebují pomoci svým dětem s přípravou na školní docházku. Doučujeme děti s různým zdravotním omezením, nemocí a sociálním zázemím. Tak jako má každé z doučovaných dětí svůj příběh, který jej přivedl do Charity F-M. Stejně tak i doučovatelé mají své příběhy, které je přivedly k jejich potřebě pomáhat. Pro některé to byl pocit, že mají více volného času, který by chtěli smysluplně využít. Jiní prošli nemocemi a dostali tzv. druhou šanci na život a chtějí pomáhat, stejně tak jako před tím jiní pomáhali jim. Ve svých řadách najdeme i pedagogy, kteří z praxe sami vidí, jak je situace někdy v rodinách složitá a pomáhají nad rámec své práce. Ovšem máme zde i studenty VŠ, kteří studují sociální a pedagogickou problematika a praxe v tomto směru je pro ně přínosem. Mezi nejmladší pomocníky patří studenti středních škol, převážně maturanti. Jejich mládí, bezprostřednost, neotřelost uvažování a energie přináší mezi nás humor a někdy i podiv, jak jsou moudří. Setkáváme se s rodinami, kde jak rodiče, tak i děti jsou rádi za pomoc a na tzv. doučko se těší. Sami máme velikou radost, když dítě nás vítá s úsměvem a již ve dveřích referuje, že dostalo lepší známku, než bývalo zvykem

Děláme co umíme a můžeme proto, aby naše děti byly vzdělané a lépe se adaptovaly v prostředí, ve kterém se nacházejí a překonávaly hendikepy, které jim život nachystal. Ať chceme či nikoli, stáváme se jistou součástí rodin, kde trávíme i několik hodin týdně a při dlouhodobé spolupráci se nám svěřují i se svými starostmi a radostmi. Umíme i dobře naslouchat a někdy i vyčerpaným a unaveným maminkám pomoci aspoň dobrým slovem.

 Být doučovatelem, si myslím, je něco, jako poslání a velká výzva současně. Je to místo pro naději, místo pro nové příležitosti. Z mé zkušenosti to může být i místo předávání si i mezigeneračních zkušeností, kdy se najednou situace obrátí. A v tu chvíli zjišťujete, že dítě vás opravuje, protože jste anglické slovíčko špatně vyslovili. Onehdy mi řekla jedna maminka: "jak byly děti nemocné a nemohla jste přijít na doučování byly děti smutné. Aby jim to nebylo líto, tak jsme si hráli na doučování...." a to je ta chvíle, kdy víte, že to má cenu a že to fakt za to stojí :-)

Doučovatelé Charity Frýdek-Místek

 

Tato činnost probíhá za díky dotaci na Podporu prevence kriminality Statutárního města Frýdek-Místek a daru společnosti Fortemix.

1467877283_logo_84_1 Fortemix LOGO PRO TISK