Doučování má nové doučovatele

Doučování má nové doučovatele

Stejně jako skončil starý rok a přišel nový. Stejně tak odešli dlouholetí doučovatelé a přišli noví. Proto mě hodně zajímalo, jak se dívají na tuto novou zkušenost, jaké z ní mají pocity. A tady jsou jejich odpovědi

Co Vás přimělo k rozhodnutí stát se doučovatelem/doučovatelkou?

Jana: „Hledala jsem nějakou smysluplnou brigádu a náhodou jsem narazila na inzerát, že Charita hledá doučovatele dětí. V tu chvíli jsem věděla, že je to práce přesně pro mě – práce s dětmi mě vždycky bavila a navíc příležitost spojit to, co mě baví s tím, co je užitečné, a ještě mít možnost při tom někomu pomoci, to je prostě úžasné.“

Věra: „V minulém zaměstnání jsem v rámci projektu doučovala žáky na 1. stupni ZŠ. V této činnosti jsem chtěla pokračovat, a proto jsem byla ráda, že jsem našla inzerát s nabídkou doučování.“

Lucka: „Hledala jsem brigádu a přišlo mi mnohem lepší investovat můj čas a znalosti do naší budoucí generace než ho plýtvat např. někde v restauraci při servírování apod. Navíc je to flexibilní a opravdu prospěšné.“

Jaká byla Vaše očekávání, případně obavy?

Jana: „Očekávání jsem neměla žádná, možná jsem se trošinku obávala, jak se do toho učení s dětmi ponoříme, jak začneme. Ale byly to naprosto zbytečné obavy, všechno šlo hladce.“

Věra: „Prioritou je zlepšení školních výsledků. Častou kontrolou ŽK a deníčku, snížit zapomínání úkolů a pomůcek. Mou obavou je vždy krátkodobá soustředěnost dětí z důvodu doučování v odpoledních hodinách.“

Lucka: „Mé obavy byly, že děti budou nuceny k doučování, tudíž samy nebudou chtít a tak budou nepozorné, roztržité a nebudou se dát zvládnout. To se ovšem v mém případě vůbec nevyplnilo.“

Co Vás mile překvapilo?

Jana: „Mile mě překvapily samotné děti tím, jak jsou učení otevřené a jak se samy chtějí zlepšovat.“

Věra: „Že se děti na doučování těší, ale je potřeba občas doučování zpestřit - např. výukové hry na PC, soutěž, u menších dětí střídat činnosti.“

Lucka: „Překvapilo mě jak jsou děti, které jsem dostala na starost ve skutečnosti chytré, a že nejde ani o to jim toho co nejvíce vecpat do hlavy, ale věnovat jim čas.“

Co doučování sociálně znevýhodněných dětí obnáší? Jak konkrétně probíhá?

Jana: „Děti jsou děti – každé z nich je osobnost, ať už mu to ve škole jde líp nebo hůř a ať už je z jakékoliv sociální skupiny. Myslím si, že když člověk respektuje děti, jejich rodinu i různé jejich odlišnosti, tak jsou všichni v pohodě a doučování probíhá v přátelské atmosféře. Některé učivo jde dobře, někdy to jde trochu ztuha, ale děti se snaží, a proto vždycky na závěr, po odvedené práci, si za odměnu společně přečteme pohádku nebo kousek knížky, na což se všichni těšíme a bývá to milá tečka na závěr. Celý ten čas strávený s dětmi neuvěřitelně rychle a příjemně utíká.“

Věra: „Pokud doučování probíhá přímo v rodině, tak nevýhodou je velký počet lidí v bytové jednotce, na doučování není klid, stále někdo odchází nebo přichází, hraje televize apod. Děti mají mnoho jiných podnětů, které je rozptylují a nedokážou se soustředit. Chce to asertivitu vůči dospělým :).“

Lucka: „Samozřejmě se setkáváme se situacemi, které nejsou úplně vystřižené z knížky o ideálních rodinách. Rodiny mívají hodně dětí, tudíž na klid a ticho můžeme rovnou zapomenout. I když jsme v separované místnosti, stále se kolem nás něco děje. Většinou bohužel poměrně hlasitě. Také to prostředí občas nebývá úplně ideální. Nečistoty a nepořádek jsou další z věcí, se kterými se můžeme často setkat. Jinak to probíhá úplně stejně, jako u běžných dětí si myslím.“

Vidíte v dětech nějaký potenciál?

Jana: „Obrovský. Všechny děti mají celý svůj život před sebou a čím více se jim bude kdokoliv věnovat, tím lepší mají šance se v životě co nejlépe uplatnit. Pro někoho může být cílem vysoká škola a pro někoho třeba získat výuční list v oboru, který ho baví. Každá varianta je dobrá.“

Věra: „To je individuální, vzhledem k tomu, z jakého prostředí děti pochází a jaké mají vzory v rodině.“

Lucka: „Určitě, každý je originál, a pokud se jim půjde dobrým příkladem a bude se jim věnovat čas, nevidím důvod neúspěchů jak v osobních tak kariérních životech.“

 Co bys vzkázala zájemcům z řad doučovatelů?

Jana: „Pokud máte trochu trpělivosti a máte rádi děti, nebojte se mezi doučovatele zapojit. Můžete udělat kus dobré práce, která vás bude hřát u srdce. Je to práce za odměnu.“

Věra: „Trpělivost, klid, nadhled, nebrat si nic osobně a hlavně nevidět v horších známkách dětí své pochybení nebo špatný výklad učiva.“

Lucka: „Nebojte se toho, děti nekoušou (některé :D) a věřte, že i pro vás to bude přínosné, opět se vrátit do dětských let, zopakovat si znalosti které jsme již dávno opomenuli a nevěřili byste, jak i pár hodinami týdně dokážete někoho ovlivnit a pomoci :)“

Nějaký jiný poznatek, který nám chcete sdělit?

Věra: „Že tato práce má svůj význam, protože každá informace směrem k dítěti nebo opakovaná informace formou dovysvětlení je přínosem. Základem úspěšnosti dítěte ve škole je hlavně spolupráce rodiny se školou, doučovatelem a důslednost rodičů.“

Lucka: „Doučování je super!“

 

Děkuji doručovatelkám, že se s nám podělily o své poznatky a přeji jim pohodové doučování v rodinách. V dalším článku se zkusíme zeptat dětí a rodin jak to vidí ony samy.

Lenka Šebestová