Tříkrálová sbírka očima koledníků

Tříkrálová sbírka očima koledníků

Už 12 let se zapojuji do Tříkrálové sbírky. Letos poprvé jsem se rozhodla se svými pocity a zážitky podělit. Vzhledem k tomu, že Charita Frýdek-Místek pořádá tříkrálové koledování už od jejího prvopočátku a stejně tak dlouho se jí pravidelně účastní i pracovnice a klienti z Klubu Nezbeda, mám možnost porovnávat a rekapitulovat.

To, co se mění, je vstřícnost a štědrost dárců, o čemž svědčí také stále se zvyšující výnosy sbírky. Zlepšila se také informovanost a s ní i důvěra lidí, které žádáme o příspěvek.

To, co zůstává stejné, je příprava na celou akci - spousta práce, která začíná už několik měsíců předem, běžné činnosti a starosti, které jsou se sbírkou spojené, vrtkavost počasí a občas jiné nečekané situace, které sbírku provází.

Jistě by toho bylo k porovnávání ještě více, mě však stále fascinuje ta každoroční horlivost a nadšení malých i větších koledníků – těch zkušených i nováčků.

Nedalo mi to a v anketě jsem se jich zeptala, co se jim na koledování líbí a proč.

A takto odpovídali někteří z nich:

  • Šla jsem do toho, protože jsem byla zvědavá a chtěla zkusit to, o čem se mluví tady v Klubu Nezbeda i v televizi.
  • Je to krásná tradice – někdy už nás lidé čekají, taky je to dobře zorganizované a propagované, takže lidé už k nám mají důvěru.
  • Víme, že při koledování se musíme slušně chovat, mluvit, nemůžeme si dovolit dělat blbosti nebo mít nevhodné poznámky, když nás někdo odmítne.
  • Poznáváme lidi, kteří dávají, i když mnoho nemají.
  • Dárci jsou na nás milí, někdy nám dají i sladkosti a ovoce, pochválí nás, berou nás “jinak“.
  • Je to příležitost obléct se do kostýmů – být na chvíli „králem“, zazpívat si, zahrát na hudební nástroj (trumpetu), být spolu, zažívat neobvyklou atmosféru.
  • Protože už mi bylo 15 let, mohl jsem si letos vyzkoušet sám vést svou skupinku a využít toho, co jsem se naučil při koledování minulé roky – bylo to náročné, zodpovědné, ale hodně dobrá zkušenost.
  • Připadám si důležitá, když se pak o tom bavím doma a s kamarády.

Další otázka byla: Co koledníky překvapilo?

  • Netušila jsem, že lidé jsou ochotni přispět i hodně peněz – myslela jsem, že se do kasičky dávají jen mince.
  • Že mají pro nás pochopení, když se začneme smát, když třeba popleteme koledu.
  • Že zpívají s námi a mají z darování radost, a když nemůžou dát více, tak se ještě omlouvají.
  • Že se na nás někteří dívali přes kukátko a za dveřmi domlouvali, jestli nám otevřou nebo ne; někteří bouchli dveřmi – mohli přece říct, že nic nechtějí dát.
  • Mrzelo mě, že na nás v jednom domě pustili psy – to se mi za celou dobu koledování nestalo.
  • Že opravdu lidé chtěli, abych se prokázal průkazkou a řekl jim, na co je sbírka určená.

A nakonec jsem chtěla vědět: Co svým nástupcům současní koledníci vzkazují:

  • Tím, že chodíte na TS, podporujete dobrou věc a tak vy svou činností do sbírky vlastně přispíváte tím, že chodíte koledovat.
  • Nemusíte se ničeho bát a stydět se zpívat, po chvíli se koledu naučíte a pak to už jde samo.
  • Koledování je jen pro toho, kdo se umí chovat, je trpělivý a vydrží nějakou dobu chodit a taky se umí ovládat, když je dospělí škaredě odmítnou.
  • Nenechte se odradit i jinými nepříjemnými situacemi, které můžou při koledování nastat – nakonec všechno dobře dopadne.
  • Nezapomeňte se dobře obléct a vybavit vším potřebným!

Myslím, že odpovědi dětí výstižně vyjadřují a shrnují to, že Tříkrálová sbírka má stále svůj důležitý smysl pro všechny zapojené. A jednou možná i pro ty, kteří ještě její význam nepochopili.

Alena Kopidolová