26. srpna 2019
Aktuálně u nás
Animátoři volného času
Animátory nemusíte potkat jen na dovolené u moře, ale i na ulici Míru a Křižíkově, kde třikrát týdně v odpoledních hodinách připravují a vytvářejí aktivity pro místní děti. Při příchodu je děti vítají, běží k nim a volají: „Co dneska budeme dělat? Půjčíš nám míč? Budeme si malovat na dece?“ To je jen střípek z projektu „Animátor“, který již druhým rokem realizuje Charita Frýdek-Místek.
Cílem projektu je, aby děti měly možnost trávit svůj volný čas smysluplně a nemohly se věnovat nežádoucím činnostem. Díky podpoře města Frýdek-Místek jsme animátorům mohli zakoupit sportovní a výtvarné pomůcky, které napomáhají rozvoji dovedností a podporují aktivní zájem o nové věci.
Oslovili jsme animátorku Renču, jestli by nám svoji práci nemohla přiblížit, a u té příležitosti jsme se jí zeptali na pár otázek:
- Jak ses k práci animátora dostala?
Působila jsem jako dobrovolnice a jednoho dne přišla nabídka z Rebelu pracovat jako animátor. S kamarádkou jsme si řekly, že to zkusíme, nabídku jsme přijaly a už na té pozici působíme rok.
- Proč neděláš jinou práci?
Pracovat jako animátorka mi vyhovuje, protože práce není monotónní. Každý pracovní den je jiný a rozhodně se nenudím. Je skvělé pozorovat, jak se děti vyvíjí a mění. Velkým pozitivem je pro mě to, že tuto práci jde skloubit se studiem a taky to, že jsme většinu času venku a nemusím být někde zavřená.
- Co na ulici Míru jako animátor nejčastěji děláš?
Hlavní náplní mé práce je půjčovat nejrůznější pomůcky dětem a vymýšlet činnosti, které je budou bavit. Kluci jsou hodně pohybově nadaní, takže mezi jejich nejoblíbenější aktivity patří fotbal, ke kterému potřebují fotbalový míč a brankářské rukavice. Stejně jako tyto pomůcky je pro ně důležité, aby jim někdo dělal rozhodčího. A to děláme my, animátoři. Pro změnu holky si rády kreslí nebo něco tvoří na dece. K tomu taky potřebují různé pomůcky, které doma nemají.
- Jak probíhá pracovní odpoledne animátora?
Když přijdeme na ulici Míru, nejdříve se přivítáme s dětmi. Chvilku si povídáme a taky se jich ptáme, co by chtěly dělat. Po domluvě jim půjčíme vybrané pomůcky. S některými pomůckami si hrají samy, třeba například s koloběžkami, skateboardy nebo švihadly. U některých aktivit potřebují dohled, sem patří třeba již zmíněný fotbal, ale taky basketbal, florbal nebo karetní hry. Pomůcky si může půjčit každý, ale musí je vždy vrátit. Někdy si děti odhlasují výměnu některé z pomůcek, ta se vymění a pokračuje se v hraní. Na konci se všechny pomůcky vrátí na své místo, my se rozloučíme a odcházíme domů. Kromě půjčování pomůcek taky dohlížíme na to, aby se k sobě děti chovaly slušně, neubližovaly si nebo třeba nemluvily vulgárně.
- Jaký je tvůj nejhezčí zážitek?
Zážitků včetně těch krásných mám spoustu, ale největší radost mám, když se k sobě děti chovají slušně a navzájem se napomínají za porušování pravidel.
- Co je pro tebe největší problém?
Nemyslím si, že bych měla s něčím vyloženě problém. Někdy je s dětmi těžká domluva, ale vždycky se nastalá situace dá nějak vyřešit. Někdy tomu nepřidá ani jejich výbušnost, kterou mají v krvi, ale ve většině případech to za mě vyřeší jejich rodiče, kteří za mě mají zodpovědnost.