Píše se červen 2022, v Hradci nad Moravicí probíhá výjezdní porada, během které  vzejde myšlenka, jaké by to asi bylo si prohodit v organizaci různé pozice v duchu indiánského moudra, že „člověka nepoznáš, pokud měsíc nechodíš v jeho mokasínech“. V našem případě se jednalo o poznání náplně práce jiného kolegy, a to na  jeden den :-)   Myšlenka se zhmotní, dostane název Den naruby a k pracovníkům letí informace, že se mohou do této výzvy zapojit. Přihlásilo se nakonec 12 statečných z různých středisek, kteří byli náhodným vylosováním spojeni do dvojic, které si své pozice v srpnu a září prohodily. A jak se to celé povedlo? Jaké to účastníkům přineslo zkušenosti? Zde jsou komentáře některých z nich.  

Erika G.:

Den naruby proběhl 13. 9., kdy jsem si vyzkoušela práci pečovatelky v Charitní pečovatelské službě. Začátek v 5:45 byl pro mě hodně krušný, když chodívám na 8:00, ale zvládla jsem to :-) Trochu jsem věděla, do čeho jdu, protože jsem u nás na Oáze začínala jako PSS na dohodu. Vyzkoušela jsem si holení klienta, třepala se mi u toho ruka, protože jsem to dělala poprvé, byl navíc diabetik a nějaké říznutí se jim špatně hojí, bála jsem se, ať ho nemám na svědomí. Pečovatelka Gabka byla trpělivá a dobrá učitelka.
Každopádně klobouk dolů všem pečovatelkám, co dělají terénní služby, jejich práce je k nezaplacení a myslím, že si to málokdo uvědomuje, co to znamená být v terénu.  
Děkuji za příležitost vyzkoušet si něco jiného. A shrnutí? Vážím své práce v kanclíku :-), určitě bych to neměnila :-)

 

Silvie D.:

Vyzkoušela jsem si práci pečovatelky v Charitní pečovatelské službě. Druh poskytované péče v rámci terénní sociální práce mi umožnil rozšířit si povědomí o potřebnosti poskytované péče. Z mého pohledu využívá tuto službu rodina, která nestačí na zajištění potřebné podpory svého rodinného člena. Myslím si, že jejich přáním je, aby rodinný člen zůstal v domácím prostředí, na které je zvyklý a dožil tam svůj život.
Vycítila jsem, že klienti jsou rádi, když za nimi někdo přijde, a kromě péče s nimi vede i rozhovor. Ten jim během dne často schází a jsou rádi, když si mohou popovídat. I když jsem byla cizí člověk, klienti sdělovali informace přirozeně, protože p. pečovatelku si velmi oblíbili a připadali si bezpečně. Během své výměny jsem vypozorovala, že nejčastějším požadavkem bylo provedení hygieny a příprava jídla.
Celý den hodnotím velice kladně, i když práce je jak časově, fyzicky, tak i psychicky náročná. Vzhledem k tomu, že klienti jsou naučeni na určitý harmonogram, je potřeba tento dodržovat, protože to pak negativně ovlivní jejich postoj, náladu apod.
Velmi bych chtěla poděkovat paní Marušce Vlčkové za celodenní provázení, protože svou práci dělá poctivě a klienti ji mají moc rádi. Slyšela jsem samá pozitiva, myslím, že to hřeje na srdíčku. Z paní Marušky jsem měla stejný pocit i já, protože je empatická, lidská, vnímám ji, že je člověk na pravém místě, který pracuje srdcem.

 

Drahomíra G. + Kateřina G.:

Jak vypadal náš den naruby? Katka mi nejdříve v kanceláři dala základní informace o Terénní odlehčovací službě (TOS), poté jsme s pečovatelkou Simonou jely k uživatelce služby. Bylo to moc zajímavé.
Katka poté dorazila na Ředitelství, kde jsme společně navštívily spisovnu. Brzo jí čeká skartace dokumentů, takže dostala informace, jak postupovat. Poté jsme se zabývaly vzděláváním, hledaly vhodné semináře a na ekonomickém úseku zjišťovaly, kolik už TOS letos utratila za vzdělávání.
Den naruby byl zpestřením našeho běžného pracovního dne.

 

Petra Š.:

V rámci projektu „Den naruby“ jsem prožila den v terénu jako zástupce kolegyně, která se do projektu zapojila a vylosovala si na den pozici pana ředitele.
Jela jsem tudíž s panem ředitelem, který se s entuziasmem stal na den pečovatelem. Čekala nás společně péče o celkem 5 klientek, takže samé ženy. Proto bylo pochopitelné, že v případě potřebných hygienických úkonů se pan ředitel diskrétně držel v pozadí a připravoval např. kávu nebo ohříval oběd. V případě nákupů jsem ocenila, že protentokrát mám nákupčího a nosiče tašek do nejvyššího patra v domě :-)
Den byl hektický, ale pestrý. I když jsem měla trochu obavy a respekt, ve výsledku byla pracovní směna moc příjemná. Pan ředitel se aktivně zapojoval a dočkal se i překvapivých reakcí některých klientek, například při představování reakce klientky zněla: “Takový mladý“.  

 

Kateřina K.:

„Den naruby“… po dlouhém zvažování jsem se rozhodla do téhle akce zapojit a následně mi bylo oznámeno, že se budu na den střídat s panem ředitelem.
V domluvený den, mi pan ředitel předal pár úkolů, co chtěl, ať si vyzkouším a řekl, které schůzky a s kým mě čekají. Upřímně jsem z toho měla strach, ale nakonec schůzka, jak s paní Martinou Petrovou, tak i s paní Janou Boščíkovou, proběhla na výbornou – probraly jsme co nás navzájem zajímalo a pár dalších věcí k tomu.
V průběhu dne jsem ještě měla udělat náhodný audit 2 pokladen na určených střediscích. Proběhl zcela v pořádku.
Nakonec jsme si s panem ředitelem pozice vrátili tak, jak patří, bylo ale zajímavé mít možnost si tento projekt vyzkoušet.

 

Antonín V.:

Tento den jsem si prohodil svou pozici v Charitě s Martinem Paľovem. Ráno jsme si vzájemně předali krátké info, co nás může asi potkat a šli jsme nato. Dorazil jsem na ul. Míru a s Dášou Dančevskou jsme vyrazili do terénu tak, jak to na Pramínku chodí každý den. Navštívili jsme dvě rodiny a tam jsem viděl na vlastní oči, jak probíhá jejich každodenní práce. Komunikace s rodinami, které potřebují nějakým způsobem pomoc převážně s dětmi. Po pravdě není to snadné obyvatelům této lokality pomoct, jsem rád, že jsem se toho mohl zúčastnit osobně a vidět jejich práci. Párkrát jsem na Pramínku něco montoval a stěhoval, tak jsem zhruba byl v obraze, ale realita je jiná. Obdivuji jejich práci, která není jednoduchá a mnohdy je jejich snaha pomoct těmto lidem marná.

 

Martina P.:

V tento den, co se vše mělo dělat trochu jinak, jsem si vyměnila roli s vedoucí Charitní pečovatelské služby, což mě nadchlo. V 8 hod jsem byla připravená v plné polní a zvědavá, co mě všechno bude čekat. Ujala se mě sociální pracovnice Míša, se kterou jsme ihned společně vyrazily do terénu za klienty, ať „poznám všechno.“ Vyzkoušela jsem si, co péče o klienty obnáší a snažila se je u chystání jídla a umývání nádobí trochu rozptýlit. Největší zkušeností, tedy to, co jsem vůbec neznala, bylo sjednání smlouvy u nové klientky. Tam jsem jenom poslouchala a obdivovala, s jakým přehledem a jako profík vedla Míša rozhovor, co všechno je potřeba zjistit a kde všude se mrknout v domácnosti, než začne péče. No a hlavně mluvit fakt pomalu a dostatečně nahlas :-)
Díky za tuto fajn zkušenost a velký respekt všem, kdo jezdívají do terénu. Není to vůbec jednoduché zvládnout časový harmonogram, musíte si sami poradit s ledasčím, na cestách být pořád ve střehu, svačíte za pochodu za volantem… Jsem si tímto uvědomila, že jsem ráda za svoji pozici…

 

Marcela P.:

Přihlásila jsem se do Dne naruby s očekáváním, co na mě padne. Byla jsem moc ráda, ale zároveň trochu v obavách, když jsem zjistila, že se stanu na necelý pracovní den HR manažerkou. Obavy se nakonec rozplynuly, když mi Marťa připravila formulář s instrukcemi, na co se ptát. Stáhla jsem si vše do notebooku a vyrazila směr Domov pokojného stáří na adaptační rozhovor s novou pracovnicí. Bylo to pro mě hodně zajímavé popovídat si s ní, jak se cítí v práci, v kolektivu nebo co by chtěla změnit.  Pak jsem to celé probrala s její vedoucí Luckou. Musím říct, že mě to docela dost bavilo. Poté jsem se přemístila na chvíli na Ředitelství, sedla si na HR židli a zpracovala z rozhovoru zápis. Marťa mi dokonce na stůl připravila malou sladkou pozornost, která byla takovou malou tečkou za mým Dnem naruby. Marťo moc díky. Bylo to fajn.

 

Mgr. Martina Petrová

Mgr. Martina Petrová

HR manažer
Tel.: 733 741 897 E-mail: 88EDZ.54_.GB5f56LTprRb~lW~zhTj