5. června 2023
Aktuálně u nás
Dobrovolníci mění životy
Skutečnost, kterou může Charita Frýdek-Místek doložit na základě opravdového příběhu.
Psal se rok 2021, kdy jsem do naší organizace přijímala dobrovolnici Světlanku. Že se jedná o silnou osobnost s dobrou duší jsem věděla již při první spolupráci. Zapojila se do nespočtu projektů a jejím dobrým skutkům není konce. Do všeho se pouští s velkou grácií a empatií. Proto jsem také nebyla překvapena, že se přihlásila k dobrovolnictví u paní Alenky, která hledala parťačku pro své volné chvíle. A tak se začal příběh, dovoluji si říct, o přátelství mezi Světlankou a Alenkou.
Měla jsem tu možnost být součástí jedné z jejich společných návštěv. Hned při vstupu do místnosti jsem ucítila neuvěřitelnou energii a radost. Bylo to jako bych otevřela dveře do světa plného porozumění a naděje. U stolu mě přivítaly dvě usměvavé tváře, které se vzájemně ladily na stejnou vlnu.
„Za paní Světlanku jsem strašně vděčná. Ona je pro mě opravdu požehnáním. Ono to bude znít jako klišé, ale pořád za ní děkuju Bohu. Tak ochotného a obětavého člověka jsem dlouho nepotkala. Vždy mě vyslechne a pořád si máme o čem povídat, a to je to, co jsem potřebovala.“ Zaznělo vděčným hlasem z úst klientky Alenky.
Kde jsem ale nabyla dojmu, že Světlanka skutečně přispěla ke zlepšení stavu klientky? „Klientka je za Světlanku vděčná. Vidím na klientce, jak moc ji setkání s dobrovolnicí prospívají. Klientka má někoho, kdo za ní pravidelně přichází a může s ním mluvit o čemkoliv. Alenka působí veseleji, vyrovnaněji, zvládá lépe těžkosti, které jsou spojené s jejím onemocněním. Vnímá, že je v životě pro někoho důležitá.“, vypráví soc. pracovnice střediska ZOOM, Marie Vysloužilová, která s Alenkou dlouhou dobu spolupracuje.
A pokud se Vám to zdá být stále neuvěřitelné, možná Vás přesvědčí slova samotné Světlanky: „K návštěvám u paní Alenky mě přemluvila naše koordinátorka dobrovolníků Terezka. Její neutuchající nadšení pro věc je nakažlivé. Několikrát se o Alence zmiňovala na společných setkáních a já jsem nakonec kývla. Byla to změna, protože do té doby jsem svůj čas věnovala hlavně doučování dětí. První setkání proběhlo někdy v listopadu loňského roku. S paní Alenkou trávím asi tak hodinku týdně. Výhoda je, že bydlíme kousek od sebe. Ráda občas zaskočím na kávičku a na „pokec“. Povídáme si o našich dětech, někdy si zahrajeme partičku žolíka. Dokonce mě Alenka přiměla ke zpěvu ????. Super bylo naše společné pečení jablkového štrůdlu a pak i perníku v remosce. Alenka se s remoskou naučila zacházet a teď si něco i sama „ukuchtí“.“
A to je jeden z mnoha příkladů toho, jak dobrovolníci naší organizace mění životy lidí. Stačí jen malé nepatrné krůčky, které mohou vnést svůj díl světla tam, kde se zdá být tma.