23. srpna 2019
Aktuálně u nás
V pátek 9. srpna se u nás v klubovně natíraly radiátory, a proto bylo třeba vymyslet náhradní program. Všem se nám líbil nápad krátkého výletu do přírody. A tak jsme vyrazili na Visalaje, odkud jsme pokračovali na Bílý kříž a zpátky. Od výletu jsme očekávali nejen pohyb na čerstvém vzduchu, ale i legraci s kamarády a snad i nějaké malé dobrodružství. Aniž bychom něco předem příliš plánovali, vše se nakonec naplnilo v plné míře. Jelo nás celkem 11 – já, dobrovolnice Marta a 9 dětí, které nikdy na Visalajích nebyly a na hory jezdí výjimečně.
Naše dobrodružství začalo už samotnou cestou na Visalaje. Autobus vyjíždějící z Místku byl už od první zastávky úplně plný. Na každé další zastávce přibývali další a další lidé, téměř žádní ovšem nevystupovali. Takže brzy byla hlava na hlavě, noha na noze a prostorem autobusu se linul těžký vzduch. Náš výlet jsme tedy začali „hrou na sardinky“. Všichni jsme s napětím čekali, kdy už řidič nepovolí další nástup nebo kdy autobus vypoví služby. Ale nakonec jsme to zvládli všichni – cestující, řidič i stroj.
Před procházkou jsem využila toho, že se děti posilňují svačinami a neštěbetají. Vysvětlila jsem jim, co nás čeká, jak se mají chovat v lese a jak dbát na bezpečnost. Zvlášť jsem zdůraznila, co dělat, aby se neztratily. Poté jsme mohli vyrazit.
I přesto, že s námi šli turističtí nováčci, na Bílém kříži jsme byli dříve, než jsem čekala. Zpáteční cestu jsme se tedy s dobrovolnicí Martou rozhodly dětem trochu ozvláštnit hledáním pokladu. Ten Marta schovala někde v lese tak důkladně, že ani ona jej později nemohla najít. Hledali jsme usilovně a posunuli jsme kvůli tomu i čas plánovaného odjezdu. Poklad jsme však nenašli. Místo toho jsme ale objevili místa, kde rostly houby. Takže s prázdnou jsme přece jen neodcházeli.