Paní Michnová, která zanedlouho odchází do důchodu se s námi podělila o svou retrospektivu.
Osmnáct let v Charitě, pro někoho nepředstavitelné, pro mě nejlepší roky, které až moc rychle uběhly. Když jsem v roce 2004 podepisovala pracovní smlouvu, bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem udělala. V tomto roce se otevřela nová služba a já nastoupila do Oázy pokoje. Kromě roční práce v terénní pečovatelské službě jsem neměla žádnou praxi. Postupem času jsem si doplnila vzdělání a když mi bylo nabídnuto studium na střední škole, nabídky jsem využila. Měla jsem pochybnosti a obavy, nebyla jsem ve věku, kdy je normální studovat, ale měla jsem kolem sebe lidi, kteří mi věřili a dodávali potřebnou sebedůvěru. A tak jsem po pěti letech držela v ruce vytoužené maturitní vysvědčení.
Celou dobu jsem pracovala v přímé péči, posledních 8 let jako vedoucí oddělení. Střídaly se dny pohody, ale i dny, kdy bylo nutné udělat závažné rozhodnutí. Pak přicházely bezesné noci, jak problém vyřešit a jestli bylo rozhodnutí správné. Když bylo nejhůř, vždy byl poblíž někdo, který pomohl a poradil. Motto Charity Frýdek-Místek "S námi nejste sami", plně nabylo významu.
Mám za to, že aby člověk dělal dobře svou práci, není nejdůležitější vzdělání, ale je potřeba dát i kus srdce. Mám ráda lidi, ráda pracuji ve velkém kolektivu. V Charitě jsem jich poznala mnoho, někteří mým životem jen prošli, snad aby mě něčemu naučili. Jiní se stali mými kamarády a někteří zásadně ovlivnili můj život. Za to jim moc děkuji a s vděčností na ně budu vzpomínat.
Odcházím do důchodu, ale neloučím se. Z dálky budu pozorovat, jak se dílo daří.
Vrátka na Oázu si nezavírám. Budu přítel na telefonu, voják v záloze. Pokud bude potřeba a povolají mě, ráda mezi ně znovu přijdu.