3. března 2026
Aktuálně u nás
Na povídání na přelomu zimy a jara jsem se sešel s Vojtou, údržbářem v Oáze pokoje. Paralela se zimním králem se nabízí – Vojta i Fridrich Falcký u nás působili jen jednu zimu, ale zanechali po sobě stopu. Tím ale podobnost končí, protože až v březnu Vojta v Oáze pokoje skončí, zůstane po něm hodně dobře udělané práce.
M.: Jak jste se k nám do Charity Frýdek-Místek a na Oázu pokoje dostal?
V.: Jsem živnostník, živím se výrobou nábytku, zakázkovou výrobou, pokládáním podlah, dělám kuchyně, obývací stěny, schodiště. Ale do toho dělám i střechy a v létě jsem měl hodně zakázek na střechy, tesařské práce. A byl jsem v tom tak zabraný, že ke konci roku jsem nestíhal administrativu a nabírání zakázek na zimu do dílny.
A shodou okolností do toho přišla paní vedoucí Orlíková, že kolega Petr jde na nemocenskou, že půjde na dlouhodobě plánovanou operaci a že neví, koho sežene na dva, tři měsíce na vykrytí. A já jsem si říkal, že to jsou přesně ty dva, tři měsíce, které potřebuji překrýt, tak jako pomůžu, když můžu. Tak jsem řekl, že do toho půjdu, že si tak trochu spočnu.
M.: Spočnete?
V.: Ano, tím jak dělám sám, tak to mám všechno na sobě, ne jen samotnou práci, ale i domlouvání zakázek, plánování, komunikaci se zákazníky, papíry. A někteří zákazníci jsou trochu náročné povahy. Co si neuděláte to nemáte. Takže to, že tady budu jen dělat, co se mi řekne, je vlastně odpočinek.
M.: A co tedy dělá údržba v zimě?
V.: To těžko říct, já jsem tady nebyl v létě. Nastoupil jsem v listopadu, ale řekl bych, že asi to, co v létě, ne? Asi odpadla zahrada, ale na té já dělám rád, takže se budu angažovat doma. Ohazoval se sníh, toho letos bylo dost no, ten jsem si vychutnal. Bylo dost různých rekonstrukcí a rozjetých projektů, to se nějak tady v zimě potkalo více věcí.
M.: Je pravda, že to v Oáze pokoje nebyla typicky udržovací zima, přišel jste do období, kdy se to tady celkem mění.
V.: To jo no, nejdřív ta kuchyň dole, teď příprava na třetí oddělení, dělá se nová šatna, nahoře denní místnost, mění se skladiště, hodně stěhování a změn za provozu. Dělá se to mezi klienty, takže není jednoduché to udělat tak, aby to celé fungovalo a neomezovalo.
M.: Mě zajímá Váš pohled na sociální služby. Jsme v Oáze pokoje, tedy v pobytovém zařízení pro osoby s duševním onemocněním, což je sociální služba, která je ale hodně specifická. Přišel jste někdy do nějakého bližšího kontaktu s nějakou sociální službou?
V.: Ne, upřímně jsem z toho byl docela v šoku. Ze začátku to pro mě bylo opravdu takové dost náročné. V jakém smyslu? No, přizpůsobit se tomu tady, vnímat to, jakoby to okolí. Když dělám já na svých zakázkách, máme třeba domluvené, že přijdu v 7 hodin ráno, že budu mít klíče někde nebo že se potkáme na bytě, že udělám svoji práci a potom se ten člověk vrátí z práce a má hotovo. A tady jsem třeba měl něco udělat a řeklo se, že tam půjdu třeba v 8 hodin. Ale na pokoji je klient a chtěl se dívat na televizi, a nechtěl odejít. Těžké pro mě bylo pochopení jejich vnímání, že vlastně oni tady třeba úplně některé věci neřeší. Že třeba se řekne, že by bylo dobré v pokoji vymalovat, a pak je „přesvědčit“ o tom, že to budou mít vlastně pěkné. Myslím, že už se to docela vstřebalo a že jsem se přizpůsobil tomu duchu tady, že člověk chápe, že to není jednoduché, že to není o přemlouvání, ale spíš nějakém povzbuzení.
Další věc je, že klienti jsou tady různí. Třeba v domově důchodců víte, co čekat a všichni jsou si podobní, často ležáci, nebo stejně tak v dětském domově víte koho čekat. Tady jsou někteří ležáci, jiní vypadají úplně v pořádku, i když nějaká diagnóza tam bude, jinak by tu nebyli, že? Chvílí mi trvalo, než jsem pochytil, jak to tady funguje.
M.: Je něco, co jste očekával a nastalo to? Protože mluvíte o tom, s čím jste se srovnával. Je ale něco, co jste čekal a fakt nastalo?
V.: Přemýšlím… no nevím, ale asi spíš jsem nečekal, že to nastane. Stavěl jsem se do role, že budu jenom nějaký údržbář, který bude vyměňovat baterky, čistit sifony a dělat ty údržbářské práce. Ale nevěřil jsem tomu, že spousta klientů už dneska jdou po chodbě a řeknou, že jsou rádi za tu práci. Takže nevěřil jsem, že se k údržbáři takhle přitíhnou. Když se člověk dívá na pracovnice v sociálních službách, tak ony jsou pro klienty skoro parťáky. Ale nevěřil jsem, že to u údržbáře taky nastane. Že údržbář tady je součást toho všeho. Tohle jsem třeba upřímně nečekal.
M.: Za nedlouho budete končit, co si odsud budete odnášet?
V.: No, asi přístup k tomu všemu. Že asi budu vnímat už trošku jinak svět, bych řekl. Protože když se nebudu chovat moc odpovědně, tak se bojím, že tady taky můžu skončit. Že vlastně takhle může dopadnout můj kamarád, nebo já, kdokoliv. Možná přístup tady k tomu, nějaké zpomalení. Taky uvědomění, že podpora takových zařízení, sociálních služeb je důležitá.
Odnesu si i vnímání zabezpečení, že to není tak, že se někomu něco stane a musí se starat jen rodina, že když ona nemůže, je tady nějaká pomoc. Jako třeba tady v Charitě, od těch nejmenších, od Rebelu nebo té poporodní péče, co tu teď vzniká, až po Domov pokojného stáří. A že Oáza je jeden střípek v mozaice toho všeho. Je to tu moc fajn prostředí.
Mgr. Martin Hořínek MBA
ředitel
Tel.: 605 232 813 E-mail: 88EDZ.2%-kvxV94WH-uk87j71fkmb