28. ledna 2025 Aktuálně u nás

Koledníci ani dárci opět nezklamali

25. ročník Tříkrálové sbírky se pomalu blíží ke svému závěru. A ačkoliv do konce měsíce probíhá stále on-line sbírka, ve většině obcí po sečtení darů v kasičkách je zřejmé, že se výnos oproti loňskému roku opět zvýšil. Svědčí to o velké štědrosti všech, kdo jakýmkoliv způsobem do sbírky přispěli.

Obrovské poděkování patří i těm, kdo se vydali do ulic, aby se na pár hodin stali „králi“, kteří koledují a zároveň se snaží přinést požehnání do domu každého dárce. Pro spoustu koledníků se toto zapojení stalo letitou tradicí. Své o tom může vyprávět i paní Šugarová z Paskova, která je koordinátorkou sbírky v Paskově již přes 20 let. A je obdivuhodné, když vzpomíná, jakým způsobem se koledování v městě Paskově postupem času vyvíjelo.

„Na začátku koledování jsme měli v Paskově jednu kasičku statickou v trafice i Lišků. To jsou nejvěrnější koledníci až do dnes. Dávají do kasičky po celý rok všechno, co jim lidé nechávají navíc. S klasickým koledováním u nás začala paní Machalová, která měla jednu kasičku. Koledovala zprvu se svou vnučkou, anebo také úplně sama, a to celý Paskov. Pak vážně onemocněla a nám to bylo moc líto. Proto jsme se v průběhu sbírky přidali k ní. Vzpomínám, že se tehdy vybíralo pro Charitu sv. Alexandra. Bylo zřejmé, že je na čase hledat nové koledníky. Další roky jsme proto poprosili babičky z kostela a hned jsme měli 8 až 10 pokladniček. Ty postupně „naučily“ občany, že po Vánocích koledníci vždy přijdou. Babičkám ale přirozeně v průběhu let docházely síly a přestávaly sloužit nohy (letos už s námi chodila jen poslední babička, které bylo 78 let), tak je postupně začaly nahrazovat maminky s dětmi. Ale také např. dětský folklorní soubor Paskovjanek, který se do sbírky zapojil a už s námi chodí dlouhé roky,“ popisuje vývoj koledování v Paskově paní Šugarová.

Samotné koledování už bývá, podle slov většiny koordinátorů, radostí. Nejtěžší je mnohdy najít nové koledníky, kteří by se do sbírky zapojili. A tak se hledají nejrůznější pomocníci. Letos se v Řepištích např. podařilo zapojit i mladé hasiče, což byla velká pomoc. Občas se ale stane, že nějaký okruh zůstane na samotném koordinátorovi.

„Když koledníka na určitý okruh ztratíme, chodíme ho potom s manželem sami. Často pomůže i rodina. A když se najde někdo nový, kdo by chtěl koledovat, okruh mu dáme menší než byl původní, aby se nezalekl hned na začátku.“

I přes spoustu nachozených kilometrů i situacím, kdy musí za nějaké koledníky zaskakovat, paní Šugarová závěrem vyzdvihuje, jak krásná služba samotné koledování je: „Každá sbírka přináší radost. Máme zkušenost, že když svůj čas věnujeme pro dobrou věc, dostaneme dvakrát tolik. Je to požehnané dílo.“