11. června 2025 Aktuálně u nás

„Nezbeda byl můj druhý domov a pořád je součástí mého života“

Začátkem května jsem měl možnost setkat se s Vojtou Moskalem – mužem, kterému je 37 let a jehož život je neoddělitelně spjat s klubem Nezbeda. Setkali jsme se dopoledne spolu s pracovnicí v sociálních službách Janou Maluchovou přímo v prostorách klubu. Při prohlížení nejstarší kroniky Nezbedy jsme společně vzpomínali na roky, které zde Vojta strávil, na to, jak ho klub ovlivnil a jakou roli hraje v jeho životě dodnes. Klub Nezbeda vznikl v roce 1999 a právě tehdy se s ním Vojta poprvé setkal – na nedalekém hřišti.

Naše první setkání

„Jednou jsme si s partou hráli na hřišti, když tam Nezbeda pořádal nějakou akci. Bylo to právě v roce 1999, kdy klub začínal. Pamatuji si, že vedoucí tehdy byli Jirka, Alena a Jana. Mně bylo 11 let a chodil jsem nedaleko na základní školu – na čtyřku (pozn. red.: ZŠ Frýdek-Místek, 4. základní škola). Když se ohlédnu zpět, Nezbeda se postupně stal mou druhou rodinou.“

Vzpomínky na začátky

„Nejvíce vzpomínám na Alenu – hodně jsme toho spolu zažili. A pořád jsme v kontaktu, dnes dokonce doučuje mého syna. Zrovna dneska k nám má přijít. I mě tehdy doučovala. Díky ní a celému Nezbedovi jsem si mohl udělat řidičák, a nakonec jsem se i vyučil – stal jsem se kuchařem. Možná i proto, že jsme v Nezbedovi hodně pekli a vařili.“

Nezbeda se časem proměňuje

„Když jsem tam chodil já, Nezbeda fungoval od 13 do 17 hodin. V 16 hodin se klub zavřel a ti, kdo měli úkoly, zůstávali a dělali je společně. Prostory tehdy vypadaly jinak – pamatuji si jen pár stolů, poliček a téměř žádné hry. Dnes je to jiné. Jak jsme se přestěhovali do těchto prostor, klub se začal vybavovat hrami a pomůckami čím dál víc.“

Zážitky, které formují

„Díky Nezbedovi jsem mohl zažít spoustu nových věcí. Velkou součástí programu byly výlety a pobyty, které se konaly klidně i dvakrát do roka. Třeba v Praze jsme byli čtyři dny. Navštívili jsme ale i jiná města po celé republice – jezdilo nás tak kolem dvanácti. Silně mi utkvělo v paměti, když Jana poprvé donesla kameru. Hned nás to zaujalo – každý týden jsme pak natáčeli nějaký program, třeba zprávy nebo pohádky. Taky jsme připravovali vystoupení, třeba pro babičky.“

Kreativita a vlastní nápady

„Nejvíc mě bavilo vyrábění z kartonu a vymýšlení vlastního programu. S Alenou jsme společně plánovali různé aktivity, které jsme pak uskutečnili. Od čtrnácti let jsem se zapojoval do vedení programu. Vzpomínám na olympiádu a další hry. Měl jsem pocit, že mě ostatní brali jako někoho, kdo umí něco vymyslet.“

Nezbeda dnes

„Myslím, že dnes to mají vedoucí náročnější. Dřív stačilo připravit hru a zapojila se celá skupina. Dnes má každé dítě telefon nebo notebook a často už si nechtějí hrát jako my dřív. Vidím to i u svého syna – když mu bylo osm, chodil sem, ale moc se mu nechtělo. Dnes je mu čtrnáct a už sem nechodí vůbec.“

Stále součástí

„S Nezbedou jsem v kontaktu pořád. I po střední škole jsem občas vypomáhal – jako dobrovolník nebo brigádník. Někdy i dnes připravím nějaký program. Nedávno jsem třeba vedl workshop korejské kuchyně – jsem vyučený kuchař a vařím už 17 let. Korejské jídlo dělám skoro 14 let, takže mám zkušenosti. Děti to bavilo, hodně se ptaly.“

Vzpomínky z kroniky

„Z některých fotek si už ani nevzpomínám, co přesně zachycují – i když jsem skoro na každé . Třeba tyhle mi připomínají strašidelný svět, který jsme nejdřív viděli v Ostravě a pak zrealizovali tady v místnosti. Každý týden jsme to měnili – jednou strašidelný svět, pak jsme prostor přeměnili na kuchyň, potom třeba na rozhlednu. Vždy to souviselo s výletem a tím, co jsme na něm zažili.“

Přátelství, která trvají

„V Nezbedovi jsem potkal i svého dobrého kamaráda, se kterým už ale nejsem v kontaktu – odstěhoval se. Přátelství s vedoucími ale trvá dodnes – občas je pozvu na oběd.“

Tři slova, která pro mě vystihují Nezbedu

„Když bych měl Nezbedu vystihnout třemi slovy, byla by to: Alena, pobyty, tanec.“

Vzkaz dnešním dětem

„Aby odložily telefony a přišly do Nezbedy. Aby zažily to, co jsem zažil já – spoustu zážitků, které jim žádný telefon nenahradí.“