28. února 2025 Aktuálně u nás

Život s podporou Terénní odlehčovací služby

Život, který se vlivem zranění obrátí vzhůru nohama. Pan Jan Herma tuto zkušenost před 5 lety zakusil a po velmi bohatém a pestrém životě, který, jak sám říká, do té doby prožíval, se musel začít spoustu věcí učit od znova. Součástí jeho života se stala také Terénní odlehčovací služba, která ho v této snaze podporuje. Jak se jeho život proměnil, jakým způsobem ho nyní prožívá a jakou roli v něm hraje odlehčovací služba, o to se podělil v tomto rozhovoru.

Pane Herma, jak se změnil Váš život po zranění, které jste utrpěl před 5 lety?

„Z akčního člověka došlo k úplné změně životního stylu. Vedl jsem 25 let svou firmu, kterou jsem, naštěstí, před úrazem začal předávat své dceři. Po úrazu se ze mne stal kvadruplegik, tím, že mám přerušenou míchu. To znamená, necítím od prsou dolů – nemám hmat, nemám termoregulaci, atd.. Přišel jsem o spoustu aktivit, které jsem dělal. Ale beru jako štěstí, že se mi úraz stal, po bohatě prožitém životě, v pozdějším věku. Nebylo to snadné, ale časem se mi podařilo můj stav přijmout.“

Co jste prožíval a jaké byly prognózy do budoucna?

„Po úrazu jsem byl půl roku v Hrabyni a prognóza byla velmi špatná, já jsem se v podstatě vůbec nehýbal. Když jsem opustil spinální oddělení, nemohl jsem se najíst, otočit na bok ani poškrábat, vůbec nic. Naštěstí jsem dostal v Hrabyni fantastického fyzioterapeuta a úžasnou ergoterapeutku. Díky nim jsem se znovu učil fungovat až tak, že se dneska opět podepíšu.“

Kde byl první impuls zkontaktovat se s Terénní odlehčovací službou?

„V podstatě jsem se to doslechl, že taková služba existuje od svého fyzioterapeuta. Chodil k nám domů každý den a zmínil se o dobré zkušenosti jiné klientky. Já věděl, což bylo štěstí, že po svém návratu z Hrabyně, pokud nebudu denně rehabilitovat, tak ten svůj stav neudržím. Schopnosti a dovednosti nabyté v Hrabyni by se velmi rychle ztratily. Poprosil jsem tedy o kontakt na paní Katku, vedoucí odlehčovací služby, a když se covidová situace zmírnila, bylo to před 5 lety, začala naše spolupráce.“

Změnil se váš život s příchodem této služby?

„Před využíváním služby to bylo hodně náročné, zejména pro mou manželku. Tím, že jsem půl roku po zranění nebyl doma, manželka přestavila celý dům pro mé potřeby – všechno do roviny, udělal se výtah, upravil pokoj, aby tam mohla být nemocniční postel, překopala se koupelna se sprchou, do které se vjíždí. Jenže přes veškerou snahu a její podporu, neměla tolik zkušeností ani sil mi s některými činnostmi pomoci. I když spoustu věcí zvládnu sám, přesto potřebuji hodně dopomoci, hlavně co se týká toalety.“

Jak vzpomínáte na první zkušenosti a dojmy spolupráce s pečovatelkami z odlehčovací služby?

„Začátek probíhal tak, že přišla Katka s první pečovatelkou. My jsme si už předem po telefonu řekli, co já potřebuji. A společně jsme vyhodnotili, co zvládneme. A vzpomínám, že první dojem byl perfektní, na první dobrou, jako bychom se znali už delší dobu.“

V čem spočívá odlehčovací služba u vás?

„V podstatě potřebuji pár služeb, které já ani moje žena nezvládáme. Manželka se zprvu snažila dělat to stejné, co dneska dělají pečovatelky. Ale odrovnala si zdraví. Už jsem zmínil, že jde zejména o pomoc s toaletou a vším, co s ní je spojeno. Pečovatelky mi pomáhají v podstatě v tom, co sám nezvládnu – po umytí s osušením a oblékáním atd. Pro mou ženu byly tyto úkony náročné, pečovatelky ze služby v tom mají určitý grif. K těmto službám velmi oceňuji i drobnosti, které pečovatelky přináší. Např. speciální služba, kterou mám velmi rád – jedna z pečovatelek vezme tričko, dá ho na topení…a já potom, když se osprchuji, jdu do teplého.“

Jak často službu využíváte?

„Musel jsem si po úrazu najít nový systém ve všem. Každé ráno musí přijet fyzioterapeut, abych se nějak rozhýbal. Odlehčovací služba pak přijíždí obden na cca hodinu a půl. Obecně pak využívání služby trvá vždy 3 měsíce a pak je pauza. Jak už jsem zmínil, jejich práce je spojena s toaletou, umýváním a oblékáním.“

K profesnímu přístupu určitě patří i ten lidský. Jak ten vnímáte?

„Přístup pečovatelek? Jsou velmi milé a příjemné. Vystřídaly se tady během toho období celkem čtyři a musím říct, že všechny z nich, ať už ty starší nebo mladší, jsou bezvadné, zlaté. Pořád se s nimi máme o čem bavit a často se během práce nařehtáme. Já se jim to na oplátku snažím vždycky zpříjemnit, třeba tím, že si nestěžuji (jak to občas u starších a nemocných bývá). Obecně mám obrovské štěstí na lidi, kteří se o mne doposud starali.“

Co říci závěrem?

„Je to mnohdy o přístupu člověka, jak se dokáže se svým zraněním a omezeními srovnat. Ale musím vám říct, nebýt rodinného zázemí, tak nevím. To je základ. Osobně mám štěstí, že jsem pořád v dění své firmy, kterou převzala dcera, protože má kancelář v našem domě. Co se týče pak odlehčovací služby, musím je pochválit. Pokaždé je to nadprůměrné. Protože jde o obrovskou pomoc pro rodinné příslušníky. Na pečovatelky se vždycky těším, ony jsou bezvadné. Hlavně vím, že uleví mé ženě. Službu bych určitě doporučil i dalším lidem. Jedinou nevýhodou je, že je pečovatelek málo, a škoda, že občas ze služby odchází, což je ale přirozené.“