24. března 2025 Aktuálně u nás

Život v Oáze pokoje očima jejích obyvatel

Oáza pokoje je domovem se zvláštním režimem. Místem, kde lidé s chronickým duševním onemocněním nacházejí péči, bezpečné prostředí, ale i nové přátele. Dva její obyvatelé se podělili o své zkušenosti a pohled na život v tomto domově.

Jak vzpomínáte na příchod do Oázy pokoje?

JS: „Moje opatrovnice se o mě starala pět let, ale už to pro ni bylo náročné. Hledala proto místo, kde bych měl potřebnou péči, a vybrala Oázu. Byl jsem rád, že našla takové prostředí. Jsem tady devět měsíců a zatím se mi tu líbí.“

AM: „Místo mi pomohl najít můj manžel. Celý život jsem učila a měla kolem sebe hodně lidí, takže mi vyhovuje, že i tady je společenství lidí. V podstatě si připadám pořád jako v té škole, je přesný čas na všechno, organizuje to někdo, stejně jako jsem já kdysi organizovala studenty. A také člověku čas rychleji utíká. Doma bych byla sama, a to by bylo pro mě těžké.“

Jak vypadá harmonogram vašeho běžného dne?

JS: „Já se v noci budím někdy i co dvě hodiny. Ráno pak vstáváme v 7 hodin a v 7:30 máme snídani. Některé dny v týdnu s tím je spojena moje pomoc s myčkou. Každý v domě má občas nějakou činnost na starost. V devět si s kamarádem na pokoji dáme kávu a jdeme na cigaretku. Nejvíce se pak těším na oběd, hlavně na polévku – jídlo nám vozí z Havířova a moc mi chutná. Po obědě si většinou odpočineme a odpoledne máme různé aktivity. Taky se těším na víkend, zvláště když si v kapli pouštíme písničky na přání. Já si vždycky nechám zahrát "Dívku s náhrdelníkem barvy perleti" od Aleše Brichty.“

AM: „Ráno nás pracovnice Oázy budí v 7 hodin, máme půl hodiny na hygienu a přípravu. Snídaně je v 7:30, někteří chodí do jídelny, ale já snídám na pokoji. Pak beru léky a píchám si inzulín. Dopoledne máme program – často jdeme do dílen, na zahradu nebo na procházku do města. Po obědě, který bývá v 11:30, je čas na odpočinek a pak odpolední aktivity. Večer trávíme podle sebe – někteří sledují televizi, jiní si povídají. Jsem ráda, že nám zaměstnanci zorganizují čas a naplánují činnosti, abychom jen tak neseděli. Mají to zorganizované pěkně.“

Jaké činnosti vás nejvíce baví?

JS: „Celý život mě bavilo kreslení, kreslím už od čtyř let, nejraději portréty, krajiny i akty, někdy podle fotografií. Asi jsem tenhle talent zdědil, protože můj táta byl malíř a lakýrník, tak to mám po něm. V předchozím zařízení, kde jsem byl, jsem rád kreslíval sestřičkám portréty jejich dětí. Ale čekám na léto, až budu moc kreslit hlavně venku. Kromě toho mě baví taky výlety nebo společné akce.“

AM: „Já mám ráda dílny. Možná i díky tomu, že jsem učila dílny a pozemky ve škole. Vyrábíme různé předměty, které pracovnice Oázy vymýšlejí a tím nás inspirují. Čas u toho rychle uteče. Ráda také jezdím na výlety. I když nevím, kolik let už to bylo zpátky, musela bych se podívat do zápisků, vzpomínám, jak jsme byli společně v Praze, kde jsme navštívili divadlo a prošli si město.“

Jak byste zhodnotili atmosféru v Oáze pokoje?

JS: „Jsem tady spokojený. Máme dobré vztahy s pracovníky Oázy. Například sestřička Lucinka s námi občas zajde na nákup, vždycky nám koupí kávu.“

AM: „Každý tady má svůj prostor, ale když chce, může si s někým popovídat. Lidé se často scházejí na pokojích, v zimě jsou spíš uvnitř, ale jakmile se oteplí, trávíme čas venku. Jedna z klientek, kterou mám moc ráda, mě už při příchodu do Oázy pomohla a vysvětlila, kde co je, kdy co bude, a tak. Jsem ráda, když přijde za mnou na pokoj a povykládáme spolu. Taky vedoucí jsou velmi ochotní, starají se o nás a vždy se na ně můžeme obrátit, jsou hodní. Máme každý svého klíčového zaměstnance, který se o nás stará a zajistí nebo koupí, co potřebujeme.“

Co je pro vás důležité na životě v Oáze?

JS: Je tady klid.

AM: „Organizovaný program, který nám dává strukturu dne. Je dobré, že přihlížejí k našim zdravotním potřebám a věku. Oceňuji i péči zaměstnanců, kteří se o nás opravdu starají.“