23. října 2024 Aktuálně u nás

Dva začátky v jednom roce – jáhenství a práce v Charitě Frýdek-Místek

Jsou roky v životě člověka, které bývají přelomové. Jeden z takových prožívá i Mgr. Lukáš Matýsek, který od léta pracuje v Charitě Frýdek-Místek na pozici projektového manažera. A zanedlouho po vstupu do nového zaměstnání jej čeká další životní krok - v sobotu, 26. října v opavské konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie přijme z rukou diecézního biskupa Mons. Martina Davida jáhenské svěcení. O přelomovém roku a svém rozhodování, se Lukáš podělil v tomto rozhovoru.

Lukáši, kdy a proč jste se rozhodl stát jáhnem?
Povolání k jáhenské službě ve mně zrálo velmi dlouho, ale vždycky jsem měl výmluvu proč to nejde: opravujeme dům, máme malé děti, atd. Až jednou se mě o. Petr Hrubiš přímo zeptal, zda jsem někdy neuvažoval stát se jáhnem. To byl jeden z impulsů ke službě v církvi. Říkám schválně jeden, protože Hospodinovo „svádění“ ke službě už mě nahlodávalo celých 25 let. Takže spolu s prorokem Jeremiášem můžu říct: „Svedl jsi mě, Hospodine, a dal jsem se svést“ (Jer 20,7).

Pro celou rodinu musí být jáhenské svěcení otce velká událost. Jak to rozhodnutí vnímá manželka, děti a okolí?Manželka byla první, se kterou jsem o mém plánu mluvil. A když byla pro, rozhodl jsem se jít to probrat s biskupem. Manželka ještě několikrát během formace, která trvala tři roky, svou kladnou odpověď musela zopakovat. A vůbec se nedivím, že je manželčin souhlas tak důležitý. Také ona vstupuje do určitě role ženy jáhna, která může časem v lecčem díky mé službě strádat a zároveň se od ní bude čekat, aby byla oporou pro jáhna, který v církví slouží. Přesto všechno ale moje manželka pořád stojí na mé straně a snaží se mi pomáhat a podporovat mě. Také jsem se ptal na názor svých dětí, a ačkoliv zprvu příliš nevěděli, o co se jedná, přesto souhlasili. V současné době, kdy jsou o 3 roky starší, jsou těmi, kdo se mě snaží podporovat a fandí mi. Celá rodina tak stojí na mé straně, stejně jako mé okolí. Vlastně jsem se nikdy nesetkal s někým, kdo by byl proti mému rozhodnutí.

Co je všechno součástí procesu, kdy se muž chce stát jáhnem?
Na prvním místě člověk musí kontaktovat diecézního biskupa, který kandidáta jáhenství odkáže na koordinátora trvalých jáhnů – o. Martina Šmída. Následuje studium teologie a kromě toho také tři roky formace. Tou se myslí setkání se spirituálem trvalých jáhnů a spolukandidáty na trvalé jáhny jednou za měsíc. První rok formace jde spíše o upevňování povolání. V dalších letech se pak spirituál snaží předat budoucím jáhnům teoretický a duchovní základ. Popravdě mi tam v posledním roce chybělo malinko více prakticky zaměřených setkání. Před samotným svěcením pak kandidát musí mít doporučení od faráře z farnosti, spirituála a hlavní slovo pak má diecézní biskup, který rozhoduje, zda bude kandidát vysvěcen.

Jakou službu budete jako jáhen vykonávat?
To sám ještě přesně nevím. Měl bych působit ve farnostech Borová a Frýdlant nad Ostravicí, tzn. spolupracovat s o. Bronislavem Wojnarem a o. Janem Mazurem.

V Charitě jste na pozici projektového manažera. Vnímáte to jako součást jáhenské služby?
Myslím, že ano. Tento rok byl pro mě přelomový. Ale zpětně vnímám, jako by byl vedený Duchem svatým. Na začátku minulého roku zavírali pracoviště (převodovkárnu) v Hyundai, kde jsem 15 let pracoval. Po nějaké době a neúspěších v hledání jsem nakonec v létě dostal možnost pracovat v Charitě Frýdek-Místek. Myslím si, že služba jáhna má a měla by mít ke službě Charity obecně velmi blízko. V mém životě se tomto roce tyto pomyslné dva světy propojili.

Na co se ve službě jáhna nejvíce těšíte a naopak, z čeho máte respekt?
Na co se nejvíce těším? Asi nemám konkrétní věc nebo činnost. Spíše v sobě mám jakési radostné očekávání toho, co přijde. Těším se na to „nové“, co jáhenská služba do života mého a mé rodiny přinese. A co se týče mých obav nebo respektu – asi největší obavy mám z kázání, které jsou součástí jáhenské služby, zejména při událostech, které mohou být hodně smutné, jako např. pohřby.

Jste zároveň fotbalovým trenérem. Dalo by se nějak přirovnat jáhenství, které vás čeká nebo kroky, které k němu vedly, k fotbalovému prostředí?
Vnímám určitou podobnost v tom, že trenér i jáhen by měli být pro svůj „tým“ vzorem, který dokáže svůj tým motivovat a vést. Měli by za svým týmem stát a bojovat za něj. Měli by to lidé, kteří se svým týmem prožívají výhry i prohry, kteří se svým týmem žijí.

Ale někdy se po trenérovi i jáhnovi čekají „zázraky“, někdy jim lidé přisuzují „zázračnou moc“ a očekávají, že jáhen i trenér budou vždycky v klidu a v pohodě, že je nic nerozhází a že budou vždy „happy“. Ale je třeba si uvědomit, že jsou to úplně normální lidé.

Díky Lukášovi za rozhovor a přejeme mu do jeho jáhenské i charitní služby hodně radostí, sil, vytrvalostí i inspirací Ducha svatého.

Životopis

Mgr. Lukáš Matýsek, 46 let, manželka Kateřina, společně v manželství 18 let, tři děti: Vojtěch 16 let, Antonín a Terezie 13 let. Bydlí v Pržně.

Vystudoval Teologické nauky na CMTF, promoval v roce 2023. Dálkově studuje na CMTF obor Náboženství se zaměřením na vzdělávání a na Caritas Olomouc obor Sociální práce.

Ve farnosti Frýdlant nad Ostravicí učí náboženství 7.-9. třídu. Zároveň je trenérem fotbalu v SK Pržno, kde trénuje mladší žáky a žákyně.