4. června 2026
Aktuálně u nás
Někdy stačí jedno vlídné slovo, tiché povzbuzení nebo obyčejné podání ruky, aby člověk cítil, že na svou bolest není sám. Právě tento lidský přístup přinesl letošní ocenění Charitní sestra roku – Cena QUALITAS OPTIMA jedné z našich kolegyň paní Lence Goldmannové, která nám odpověděla na pár otázek v následujícím rozhovoru:
Co Vás přivedlo právě k práci zdravotní sestry v charitní péči?
Cestou do Prahy na charitní ocenění se mi začal vracet uplynulý čas – můj dědeček, jak nosil chleba, poštu, léky jedné staré paní do hodně chudého obydlí a já jako dítě s ním. Během zdravotní školy jsem byla oslovena, jestli můžu pomáhat jedné staré paní, donést vodu, uhlí, nákup. Přišlo mi to úplně normální. Ale proč právě charita? Takto vzpomenu Jirku Baránka, bývalého pečovatele z Charity. Při pravidelných setkáních na faře vždy odcházel ošetřit jednu paní doma. Navečer. Nějak jsem zbystřila, doma? A tak to nějak začalo.
Hodně mě to zaujalo, že doma se dá pomoci a ulevit nemocnému téměř ve všem, aniž by musel do nemocnice. Ze začátku jsem pacienty objížděla na kole.
Co pro Vás znamená ocenění Charitní sestra roku – Cena QUALITAS OPTIMA?
Je to pro mě sdílená radost, neboť ostatní kolem měli také radost.
Získání ocenění QUALITAS OPTIMA pro mě nepředstavuje ani tak osobní úspěch, jako spíše příležitost ohlédnout se za dosavadní profesní cestou. Vnímám ho jako shrnutí let práce, zkušeností, setkání s pacienty a spolupráce s kolegy, od kterých jsem se mnohé naučila.
Jaký byl Váš první pocit, když jste se dozvěděla, že jste letošní laureátkou?
V té chvíli mi běžel hlavou film. Byl to film o všech kolegyních, se kterými jsem měla možnost za to dlouhé, asi 20-ti leté období pracovat, přátelsky se potkávat, sdílet se navzájem. O vedoucích, kteří stáli za mnou. A to vše platí i pro současnou dobu, kdy pracujeme jako jeden celek a jsme si oporou.
Jaké byly Vaše pocity u přebírání ceny?
Bylo to dojetí, neboť jsem opravdu netušila, že si jedu pro cenu. A podobně na tom byly i ostatní zvolené kolegyně z jiných Charit. Byl to pro mě silný moment přebírat cenu od paní Kučerové, té hlavní ženy v čele Charity v oblasti zdravotnictví. Upřímně nám to přála.
Co pro Vás bylo během Vaší profesní cesty nejnáročnější?
Přijmout zodpovědnost. V terénní péči se ocitáte sama. Ano, na telefonu je vždy někdo, kdo poradí, ale rozhodují vaše zkušenosti, napojení se na pacienta a jeho rodinu, rozhodnutí, co v daný okamžik je to nejlepší řešení. A nedaří se úplně po zavření dveří vypnout hlavu, těch vjemů je příliš mnoho a přemítáte, jestli jste udělala vše pro úlevu konkrétního člověka.
Jaké hodnoty jsou podle Vás v této profesi nejdůležitější?
Empatie. To se asi nedá vyčíst z knížek, to naučí život. Teprve v rodinách, nejvíc v hospicové péči, kterou jsme měli možnost dělat, jsem se často já učila od rodinných příslušníků, s jakou láskou přistupovali ke svému blízkému člověku.
Soucit. Intuice. Nadhled. A přijde mi životně důležité koření – humor. Citlivý, lidský, hladící, jemný, uvolňující. Ne vždy to však jde. A úsměv.
Jak odpočíváte a dobíjíte energii? Co Vás motivuje pokračovat i v náročných chvílích?
Říkám tomu autoturistika – je to spojení služby a jízda nádhernou krajinou – v zimě dost náročnou. Díky jízdě autem se mi částečně daří nechat starosti rozplynout za sebou. Chůze, ve chvílích volna, a práce na zahradě, mezi květinami.
A co mě motivuje pokračovat i v náročných chvílích? Přišla mi občas do mysli věta, když jsem měla jít do nelehké situace v rodině, k nemocnému s bolestmi: „Bože, jestli mě tam posíláš, tak jdu.“ Přiznávám, že někdy přišly stavy vnitřního vyčerpání. Je důležité si to přiznat. Dopřát si, pokud to alespoň trochu jde, volný prostor pro sebe.
Co si z této práce nesete do svého osobního života?
Tato práce mě naučila větší pokoře, trpělivosti a vnímání toho, co je v životě skutečně důležité. Setkávání s pacienty mi ukazuje, jak důležité jsou lidské vztahy, vzájemná pomoc a respekt k druhým.
V práci paní Lenky se odráží důkaz toho, že skutečná pomoc má nejen odbornou úroveň, ale především lidské srdce, k ocenění moc gratulujeme a přejeme mnoho síly do dalších let.
Silvie Vojkovská
PR manažer, koordinátor Tříkrálové sbírky
Tel.: 733 741 564 E-mail: %byFZ32n-cxy.ca7VX~mYZhaa8swO1p