Model CARe v praxi
9. června 2021 Aktuálně u nás

Model CARe v praxi

Na úvod bych chtěla zmínit základní informace o CARe modelu pro ty, kteří slyší tento pojem poprvé. Care - Comprehensive Approach to Rehabilitation neboli komplexní přístup v psychosociální rehabilitaci je modelem pocházejícím z Nizozemí. Cílem modelu CARe je zvýšit kvalitu života osob, které mají zkušenosti s duševním onemocněním. Toto je realizováno prostřednictvím podpory ve vytváření osobních přání a cílů, posílení člověka ve zvládání příznaků nemoci a podpora v získávání a zvýšení kvality životního a sociálního prostředí. V Modelu CARe je vztah člověka a pomáhajícího pracovníka založen na vzájemném respektu, důvěře a snaze orientovat se na to dobré.

Ráda bych své zkušenosti s modelem CARe přiblížila na příběhu jedné z našich dlouhodobých klientek. Klientku Katku jsem poznala v září 2020. Měla za sebou těžkou minulost. Žila rozvedená v bytě, který vlastnila, onemocněla schizofrenií, přestala chodit do práce, seznámila se s „podivným člověkem“, který ji připravil o byt a vzal si na ni „půjčky“. Klientka se dostala do léčebny a poté do azylového domu, protože neměla kde jít bydlet. Při seznámení na mě klientka působila jako velmi pasivní a nekomunikativní člověk, jako žena, která žila „ve svém světě“. Spolupráce s ní byla náročná, nevěděla jsem pořádně, jak s ní navázat spolupráci, klientka odpovídala jedním slovem, většinou ANO, aniž by vnímala význam sděleného. Katka měla veliké výpadky paměti, takže když jsem se potřebovala podívat na všechny podklady k jejím dluhům, tak je stejně nedonesla, protože žádné dopisy od věřitelů neměla, pouze sms zprávy z mobilu. Také bylo náročné to, že klientka se i několikrát během dne telefonicky utvrzovala v tom, kdy má vlastně přijít, co si sebou má vzít – krátkodobá paměť byla zřejmě nemocí hodně zasažená. Bylo pro mě náročné ji vysvětlit realitu s dluhy, které má – předala jsem ji informace o možnostech řešení (kterých řekněme si to na rovinu moc nebylo). Zpětně si uvědomuji to, že jsem ze začátku s klientkou pracovala tak, že se orientuji na problém. Že vše, jak s klientkou pracuji, vychází ze mě, jako z pracovníka, že já mám představu o tom, co by klientka měla řešit, na co zaměřit svou pozornost, že já jsem „odborníkem“ na její problém.  Čím více jsem proplouvala do Modelu CARe, tím více jsem byla přesvědčena o tom, že jsem ke Katce započala naprosto opačný přístup, než byl přístup v Modelu CARe. Že já jsem tím „expertem“, který ukáže na problém klientky (v tomto případě dluhy) a řešením problémů se zlepší kvalita jejího života. To byla má mylná představa. Časem jsem poznala, že o dluhy a jejich řešení Katce až tak nejde. Kladla jsem si otázku, co je tím hlavním důvodem, hybnou silou, že i když ve skutečnosti klientka řešit dluhy nechce (není to její priorita), co to je, proč na konzultaci vždy přijde. A dnes už to vím. Vnímám ho jako svůj první „Aha moment“ v Modelu CARe.  Katka se na konzultacích cítila bezpečně. Možná to bylo jediné místo v jejím dosavadním životě, kde vnímala, že je přijímána, kde je její osobnost respektována, kde jsem jí k dispozici. Toto vnímala mnohem víc, než sebepodstatnější kroky k odstranění problémů, v tomto případě dluhů. Druhým takovým „Aha momentem“ bylo objevení smyslu v možnosti využití silných stránek Katky. Otevřeně přiznávám, že začátky nebyly jednoduché, necítila jsem se v tom tak jistě, přišlo mi, že otázky formuluji kostrbatě, jsem takovým neohrabaným průvodcem. Pomohly mi v tom rozhovory, intervize s mou vedoucí, která má s aplikací modelu Care do praxe veliké zkušenosti, a tak mi poskytovala zpětnou vazbu, sdělovala možností využití přístupu, konzultovala se mnou jednotlivé případy. To vše mi dodávalo důvěru v tom, že je to správná cesta, na kterou jsem se vydala. Jednou, při rozhovoru o svých silných stránkách, vyjádřila klientka obrovskou touhu pracovat. Což bylo z mého pohledu v tu danou chvílí hotové bláznovství (viděla jsem dluhy, špatně organizovaný režim dne, nemožnost vyjít s penězi, těžkou diagnózy, plný invalidní důchod, apod.). I přes mé pochybnosti, které jsem se snažila dát stranou a nebýt jimi ovlivněna, jsme s paní Katkou začaly pracovat na tomto jejím přání. Bylo krásné pozorovat neverbální projevy klientky v momentě, když jsme začali pracovat na něčem pro ni smysluplném. Rozzářené oči, z nemluvné a pasivní klientky se stala žena, která ví, co by ráda, začala pomalými krůčky aktivně jednat (např. chodit po potencionálních zaměstnavatelích), hovořila o svých minulých zkušenostech ze zaměstnání, které měla ještě před nemocí. Sdělovala, jak pro ni byla práce důležitým smyslem života a únikem ze samoty (byla rozvedená, nestýkala se s rodinou). Katka měla jasně danou představu o „ideálním“ zaměstnání – práce v call centru. Jednou jsem objevila nabídku práce v call centru, ale podmínky pro práci se neslučovaly se zdravotním stavem klientky (dlouhá pracovní doba, omezení stupňů invalidity, apod). Klientka i přesto kontakt chtěla, tak jsem jí ho předala. Za pár dní mi volala a řekla, že pracuje, že si vyřídila změnu pracovní doby tak, aby byla v souladu se zdravotním stavem, obešla si instituce, kde změnu nahlásila (např. úřad práce), změnila režim dne. Ocenila jsem klientku za to, že práci získala, protože cesta k ní byla opravdu náročná. Klientka zvládla velikou změnu. Klientka nyní naše služby nevyužívá. Ví, že má tu možnost se na nás obrátit, nejen, kdyby „něco potřebovala“, ale podělit se o své zkušenosti a zážitky ze zaměstnání. Z klientky, kterou jsem poznala na začátku září, je úplně jiný člověk. Duševní onemocnění nezmizelo, ale tím, že začala pracovat, dosáhla svého přání, zlepšila se jí kvalita života, v očích svých i v očích nás pracovníků obrovsky porostla. Klientka je spokojená, zvládá pečovat o sebe, o byt, možná dokáže hospodařit i lépe s penězi. A hlavně ví, že i kdyby o práci přišla, tak už má zkušenost, zdroje, ze kterých může čerpat. Už jednou situaci zvládla.

Chtěla bych na závěr zmínit ještě jednu přidanou hodnotu Modelu CARe. A to je ta, že ji nevyužívám jen při práci s klienty. Ale Care přístup zcela změnil mé myšlení a také komunikaci s dalšími lidmi. Uvědomuji si stále více, jak je v komunikaci s druhými lidmi důležité vyzdvihovat lidskost, jedinečnost člověka, jeho osobní životní příběh, respektovat jeho individualitu. V tomto mi CARe otevřel oči. Děkuji mu za to, že mi ukázal jiný přístup v kontaktu s druhými lidmi.  Já vlastně principy CARe využívám již běžně v životě, a to je asi ten největší význam, který pro mě Model Care má. Všem, kdo mají zásluhy na umožnění, realizaci tohoto kurzu moc děkuji.

Bc. Marie Vysloužilová

Bc. Marie Vysloužilová

vedoucí střediska, sociální pracovník - ZOOM
Tel.: 603 488 176 E-mail: 88EsVWlq%eBEb7bgc8m%C1.7~bGkW_29g