26. června 2025 Aktuálně u nás

Ohlédnutí za roky strávenými ve službě Salvia

Salvia je služba Charity Frýdek-Místek, která poskytuje odbornou ošetřovatelskou a zdravotní péči přímo v domácím prostředí. Necelých deset let byla její tváří vedoucí Mgr. Pavla Stýskalová, která se stala neodmyslitelnou součástí týmu i života mnoha klientů. Jak už to ale bývá, nic netrvá věčně – a letos se jejich profesní cesty rozešly. Tato změna se stala příležitostí nejen k ohlédnutí za samotným fungováním služby, ale také za lidským příběhem jedné vedoucí a jejím pohledem zpět na roky strávené se Salvii.

Pavli, po letech odcházíš z Charity, s jakými pocity?

„Z počátku se mé pocity prolínaly. Měla jsem pocit strachu a nejistoty z něčeho nového i z toho, zda jsem se rozhodla dobře. Z toho, aby byl zajištěn nadále chod Salvie. Pocit smutku z opuštění služby, která mi byla srdeční záležitostí. Zároveň se objevovaly pocity radosti, úlevy z nových vyhlídek, které se nabídly. Při samotném odchodu jsem ale věděla, že tenhle krok, i když byl těžký, byl správný.“

Několik let jsi byla pomyslnou tváří služby Salvia. Co ti nejvíce tahle služba dala?

„Hm… toho je asi více. Jako první mě napadá vhled do fungování této služby i nejlepší pracovní kolektiv, který jsem kdy měla. Možnost podílet se na jejím rozvoji, i když ji většina lidí okolo „pohřbila“. Navázání nových pracovních vztahů. Z toho se některé překlenuly až na osobní úroveň. Za což jsem velmi ráda. Samozřejmě osobní rozvoj. Bez toho by to nešlo. U mě byl velmi intenzivní. Ještě teď si vybavuji, jak jsem kdysi vyslala touhu zapracovat na svých znalostech, dovednostech, povaze… A ejhle, dostala jsem možnost být vedoucí.“

Kromě Tvého osobního rozvoje, věřím, že se i služba nějakým způsobem posunula. V čem nejvíce?

„V čem se posunula? Já myslím, že ve všem. Původně jsme na jejím začátku, „znovuzrození“ byly jen dvě. Postupně sestřiček přibylo natolik, aby mohla samotná služba rozšiřovat svou nabídku poskytovaných úkonů.  Už to nebylo jen o odběrech, převazech a jiných základních úkonech. Na chvíli jsme si mohly vyzkoušet fungování hospicové péče. Začaly jsme provádět převazy centrálních katétrů jako jsou PICC, PORT. Cévkujeme nejen ženy, ale i muže. Tzn., že jsme se snažily přizpůsobit požadavkům dnešní poptávky. Myslím, že se zlepšila komunikace i spolupráce mezi praktickými lékaři. U některých máme plnou důvěru v naše poskytované služby i profesionalitu.

Nesmím opomenout kvalitnější zázemí. Ještě jsem zažila „mačkání se“ ve starších prostorách Lidového domu. Nyní mají důstojnější prostředí pro setkávání se i uschování veškerého potřebného materiálu. Mají větší dostupnost zdravotnického materiálu i vybavení.

Myslím si, že za těch 7 a půl roku prošla Salvia velkým rozvojem. Byl to z počátku velký a rychlý skok plný změn. Ušla kus cesty. Původně se jmenovala jako každá jiná domácí péče: Charitní ošetřovatelská služba. Díky panu řediteli jsme mohli světu dát vědět, že jsme prošly změnou. Ustály jsme velmi těžké začátky, dokázaly jsme se opět postavit na nohy a jít. Ukázat co umíme. A že toho není málo. Vždyť je to Salvia – tak jak samotná rostlinka Šalvěj, ze které vznikl náš název. Salvia je silná, multifunkční. A to díky celému svému pracovnímu týmu.“

Cítíš nějakou oblast, ve které by se služba Salvia mohla rozvíjet nějak dále?

„No, to je otázka. Dnešní doba klade velké požadavky na samotnou práci zdravotní sestry nejen v nemocnici, ale i v terénu. Svou pozornost zaměřuje na vedení dokumentace, ale i v množství poskytovaných úkonů. Je třeba udržovat kvalitu současně poskytovaných úkonů a zároveň přemýšlet do jaké míry ji rozšiřovat o další. Současné sestřičky jsou velmi šikovné, zkušené. Aby ale obstály, je třeba své znalosti, zkušenosti potvrzovat získáváním různých certifikovaných kurzů.

Dnešní doba klade důraz na „papíry“. Čím více máte certifikátů, tím více si myslí, že svou práci umíte. Certifikáty na ošetřování cévních vstupů, péči o permanentní katétry u mužů, bandážování, ošetřování ran aj. I když jsou kolegyně pravidelně proškolovány, asi by bylo vhodné si postupně jednotlivé certifikáty dozískávat.“

Se spoustou klientů člověk/pracovník služby během služby naváže nějaký vztah. Máš nějakého klienta, který Ti zůstane v srdci napořád?

„Těch klientů je asi více. Protože každý mi něco dal, zaujal. Nejvíce ale asi vzpomínám na jednoho již zesnulého klienta, kterého jsme měli v paliativní hospicové péči asi rok a půl. Jeho fotografii s manželkou jsme dokonce použily na našem letáčku.“

Téměř 10 let už je nějaká doba. I když dále budeš s Charitou spolupracovat, přece jen otázka – co bys jí přála do dalších let?

„Milá Salvie, z celého srdce Ti přeji, abys zůstala taková, jaká jsi. Abys svou práci dělala srdcem, lidsky a zároveň profesionálně. Celý tvůj pracovní tým mohl nadále spolupracovat a navzájem se podporovat.

Lékaři, pacienti i jejich rodiny Ti mohli nadále důvěřovat ve tvé schopnosti i dovednosti.

Zároveň Ti přeji, abys nezakrněla. Všímala si potřebnosti dnešní doby. Naslouchala lékařů, pacientům i jejich rodinám. Dokázala si udržet profesionální odstup při řešení mnohdy nelehkých situacích.

A v neposlední řadě pečovala o sebe. O své psychické i fyzické zdraví. Protože základem služby jsi Ty samotná jako člověk. I kdybys měla mnoho pacientů k ošetřování, pokud budeš nemocná ve smyslu špatných vztahů, pomlouvání…, těžko se ti bude fungovat.“