12. května 2021
Aktuálně u nás
S novým peer konzultantem Oázy pokoje, Ondrou Žárským, jsem měla možnost absolvovat velmi pozitivní rozhovor, v němž mi Ondra vylíčil svůj silný osobní příběh a cestu, která jej dovedla až na pozici peer konzultanta v jednom z našich středisek pro osoby s duševním onemocněním. O tento příběh se s Vámi teď rádi podělíme.
- Ondro, jaký je Váš životní příběh?
Už od dětství se v mém životě odehrávaly náročné životní události, které měly velký vliv na můj následující život. Díky životním okolnostem se mě mí rodiče od 9 let snažili vychovávat tak, abych předcházel jakýmkoliv náročným životním situacím a starostem. Avšak s nástupem na vysokou školu, Fakultu informačních technologií v Brně, jsem se setkal se stresem, úzkostmi, depresemi a pocitem, že na tuto školu nemám. V této době mě taky zasáhla má první ataka. Sám jsem své pocity v té době s nikým neřešil a už vůbec jsem nevěděl, jak to říci svým rodičům a zbytku rodiny. Nakonec jsem tyto stavy překonal a po roce nastoupil na stavební fakultu v Ostravě. Tuto školu jsem úspěšně dokončil s titulem Ing. Následně jsme si s kamarádem založili stavební firmu. Celkový rozjezd této stavební firmy a problémy s ní spojené, rozpad partnerského vztahu a starosti v rodině, ve mně opět začaly vyvolávat stresové stavy. Tyto stavy jsem se pokoušel řešit alkoholem a pak i samotným pokusem o sebevraždu.
A tak jsem byl převezen do Psychiatrické nemocnice v Opavě, kterou jsem však záhy opustil a vrátil se do starých kolejí. Návrat do firmy a opětovný stres s tímto spojený, měl však za následek, že jsem se po půl roce opět vrátil zpátky do nemocnice v Opavě, kde jsem pak strávil 3 měsíce. Během této doby jsem měl možnost myslet na to, co bych chtěl dále dělat a také jsem se seznámil s manželi Okáčovými. Manželé Okáčovi jsou také peer konzultanty a v mém zotavení mi velmi pomohli a dodnes pomáhají. Do nemocnice v Opavě pravidelně dojížděli a dělali skupinové terapie. Založili také „Klub otevřeného srdce“, kam jsem po propuštění z nemocnice docházel. Touto cestou bych jim taky velmi rád poděkoval.
- Jak jste přišel na možnost dělat peer konzultanta?
V průběhu roku 2020 mi zemřel děda a tak jsem se začal starat o babičku, která po jeho smrti zůstala sama. Díky této zkušenosti jsem začal zjišťovat, že mne baví práce s lidmi a začal jsem se o tuto oblast zajímat víc. Zjišťoval jsem možnosti a dá se říci, že má práce si mě sama našla. Objevil jsem inzerát hledající peer konzultanta do střediska Oáza pokoje. Tímto výběrovým řízením jsem úspěšně prošel a v březnu roku 2021 jsem tak mohl v Oáze pokoje začít.
- Díky svým zkušenostem s duševním onemocněním teď můžete pomáhat ostatním lidem, kteří se ocitli v podobné situaci, jakou jste si procházel i vy. Jak vy sám vnímáte svou roli peer konzultanta?
Já o sobě tvrdím, že jsem průvodce a parťák. Snažím se lidem zlepšit den. Před dvěma lety jsem na tyto lidi, kteří trpí duševním onemocněním, měl úplně jiný pohled. Dnes se do nich však dokážu vcítit, zjišťuji jejich potřeby a jsem rád, že pro ně můžu dělat něco, co jim v životě pomůže. Až příchodem do Oázy pokoje jsem zjistil, že se jedná o středisko, kde lidé žili, žijí a dožijí. Nacházejí se tady lidé se silným duševním onemocněním a mou snahou tak je jim alespoň zlepšit každý jejich den, naplánovat výlety na místa, kde ještě jako mladí zažívali pěkné věci. Mou úlohou tady není být jejich ošetřovatelem, raději chci být jejich kamarádem a chci s nimi navazovat bližší vztahy.
- Jak probíhá Váš den peer konzultanta v Oáze pokoje?
Do Oázy pokoje docházím třikrát týdně. Den zahajujeme poradou a poté s klienty rozcvičkou a povídáním si o tom, co všechno zažili během uplynulého dne. Společně s jednou kolegyní se snažíme nově zavést Jacobsonovu progresivní relaxační metodu, která pracuje s uvolněním svalstva. Pro klienty je tato metoda novinkou a velkým zpestřením. Taky mám plány do budoucna, kdy bychom společně s kolegyněmi (volnočasovými pracovnicemi) chtěli realizovat výlety za brány Oázy a alespoň jednou za čtrnáct dní podniknout s menší skupinkou klientů např. túru do Beskyd, podívat se za kulturou v blízkém okolí, navštívit sportovní akci nebo vzít klienty za rodinou.
V blízké době taky chystáme jednodenní workshop zaměřený na destigmatizaci lidí s duševním onemocněním. Tato akce by měla proběhnout 17. 9. 2021 ve Faunaparku Frýdku-Místku a pracovní název má zatím „Duše na dlani“. Společně s Verčou a Ivčou (volnočasovými pracovnicemi) a ve spolupráci s ostatními peer konzultanty Peťou a Andreou a sociálními pracovnicemi z Beskydského centra duševního zdraví Dominikou a Kristýnou jsme založili svépomocnou skupinu a v současné době pracujeme na programu této akce. V plánu máme také zapojit do organizace úspěšně zotavené (nejen peer pracovníky) a prezentovat jejich radost ze života – básně, obrazy, písně a další jejich dovednosti. Akci budou moderovat manželé Okáčovi a rád bych taky zajistil účast psychologa. Cílem této akce je sblížit duševně nemocné a zdravou veřejnost. Pokud to koronavirová situace dovolí, tak bych rád všechny na tuto akci pozval.
- Ondro, pro klienty je Vaše přítomnost určitě velkou pomocí, prozraďte nám ještě, jak Vás Vaše práce ovlivňuje.
Jsem extrovertní člověk, který rád pracuje s lidmi. Přestože mě má práce častokrát unavuje, zároveň mě dobíjí. Když mě klient osloví jménem, nebo řekne něco, kdy vím, že mě vnímá, pak vím, že má práce má skutečně smysl. Díky tomu, čím jsem si prošel a díky této práci jsem se naučil nemít očekávání, ale radovat se ze všech maličkostí, které ke mně přicházejí.
- Závěrem se s námi prosím podělte o Vaše zájmy. Co rád děláte ve svém volném čase?
Jsem velmi aktivní člověk, rád hraju florbal, chodím do fitka a na hory, také jezdím na kole. Během depresivních stavů, které jsem zažíval, jsem se jakýmkoliv aktivitám spíše vyhýbal a teď naopak cítím, jak mi aktivní trávení volného času chybí. Ve svém volném čase se také zdokonaluji a studuji různé metody, díky nimž mohu pomáhat i ostatním lidem – jako je právě třeba Jacobsonova progresivní relaxační metoda. Taky se moc rád dobře najím a zároveň si jídlo někdy i sám připravím.